Takže pracuji a včelím se v úlu. Nejde mi to, ale není to zlé. Není to práce na páse. Špatné je, že nestíhám psát. Tento týden jsem se domů dostavila vždy až kolem šesté hodiny a byla jsem tak unavená, že jsem se najedla, vyvenčila psíka a vděčně ulehla do postele.
Ani nevím moc o čem psát, nechci psát o práci. To bych se musela naštvat. Chtěla jsem napsat o těžkých volbách.
Je to takhle:
Rozhodla jsem se vzdát se dosavadního života a odjet pryč. Pravděpodobně do Velké Británie a upíchnout se tam dočasně v rodině. VB není až tak daleko. Není to tak lehké, jak bych čekala. Je to těžká volba. V podstatě mě tady nic nedrží. Teda kromě rodiny, psa, přátel, a dalších lidí, na kterých mi záleží. Pochopila jsem tu známou větu: Udělal/a jsem těžké rozhodnutí. Vím, že správné je odjet, ale.... Mám strach, že na mě osoby, které mám ráda zapomenou a už nikdy s nimi nebudu mít vztah, jaký jsem měla do teď. Na druhou stranu mě to láká. Mám takovou touhu hodně cestovat. Baví mě celý ten proces od zařizování, balení se až po návrat domů.
Příští týden se rozhodne. A pak budu čekat.... řídím se heslem: Zkusit se má všechno. Nejhorší je nedělat nic.
Každopádně na jedné straně cítím smutek, na druhé nadšení.
Zjistila jsem, že nějak vyhledávám důvody proč zůstat. Pravda je, že je nenacházím. Racionálně.....ne. Nejsou.
Je to takové buď a nebo. Trochu sázka do loterie. Buď dno nebo výhra.
Uvidíme, jak se to vyvine.
Mít strach z neznáma je lidské.
OdpovědětVymazat