Nadšený pěstitel rostlin

Ani nevím jak se to stalo, ale začalo mě docela bavit vaření. S potřebou něco uvařit, přišla potřeba mít u sebe byliny. Protože jsem zastáncem toho, že jedině, co si člověk vypěstuje sám, tomu může věřit, začala jsem chtít pěstovat byliny.

Vždycky jsem byla odpůrce zahrádkaření. Viděla jsem za tím to, jak se moje babičky plahočily na zahradě každý den. V letních dnech, v úmorném vedru vytrhávaly plevel a pořád říkaly: ,,Já nikam nemůžu jet, já musím na zahradu. Kdo by se o to staral?" Když přišla úroda, musely jsme si vzít 30kg rajčat a ještě jsme vyslechli: ,,Co s tím teď budu dělat? Vy jste teda.... Tak já se s tím dělám a vy to pak nechcete." Musím teda říct, že jsme byli vždycky ochotní konzumenti rajčat, okurků a všelijaké zeleniny, takže druhá část se nás moc netýkala. Nicméně vím, že to tak chodí a vynadáno (za nevděk), jsme jistě nejednou dostali. Starat se o zahradu mi přišlo vždycky to nejnudnější, co může být. Nikdy jsem zahradu nechtěla. Postupem času jsem zjistila, že taková malá zahrádka nemusí být vůbec špatná. Zjistila jsem, že není nutné mít zahrádku o velikosti menšího pole a že spoustu věcí (byliny zvlášť), můžu pěstovat doma za oknem nebo na balkoně.
A tak se jednoho dne, koncem prosince minulého roku stalo, že mi byla zakoupena semínka a dva pytle hlíny.

Byla jsem nadšená. Na silvestra jsem zasadila: koriandr, bazalku a citronovou trávu. Rozmarýn jsme koupili už v květináči. Věděla jsem, že první překážka bude v zalévání. Přece jenom jsem naposledy vyspětovala v truhlíku ředkvičky a to už je pěkně dávno. Takže jsem prošla stádiem suché hlíny a stádiem plísně. Asi po deseti dnech jsem uviděla malinké první rostlinky. Myslela jsem, že už snad nevylezou. Byla jsem nadšená a každému, s kým jsem po telefonu mluvila, jsem hlásila, že UŽ rostou a kolik jich je. Myslela jsem si, že mám vyhráno, ale zdaleka jsem neměla. Za prvé se objevily nějaké nechutné mušky a za druhé docela dost rostlinek postupně umřelo. Bylo mi to líto, ale snažila jsem se zachránit alespoň ty zbylé. Takže mi z celého sáčku semínek bazalky, vyrostly dvě rostlinky. Mají už lístky, které vypadají jako bazalka, ne takové ty první. Myslím, že na bazalce se hodně podepsal nedostatek světla a pak nejspíš můj problém se zalíváním. Hodně jsem zalívala. Teď už vím, že je lepší zalívat jednou za pár dní, ale více, než každý den málo. Koriandr je pokrytý muškami a vypadá to s ním bledě, což je mi líto. Četla jsem, že ty mušky jsou asi ze substrátu a že se dají koupit speciální parazity, které je "vyžerou" a rostlinky nechají na pokoji, takže to asi zkusím. Citronové trávě, u které jsem si myslela, že je nejnáročnější a že mi možná napoprvé nevyroste, se docela daří. Rozmarýn jsem musela odstěhovat na  chodbu kvůli muškám. Osprchovala jsem ho a zdá se to lepší. Koupi "parazitů" se nevyhnu.

Přikoupila jsem další semínka bazalky a rukoly. Bazalku jsem zasadila ke dvou rostlinkám a rukolu zasadím dnes. Mám strach z těch mušek a tak si vezmu hlínu asi u nás na poli. Taky nevím, jestli seženu nějaký slušný truhlík nebo květináč.

Pěstování mých bylin je pořád ještě provizorní. Mám zálusk na obyčejné bílé květináče z ikey. Stojí pár korun a domů se mi budou hodit.

Moje bazalka :)

Moje malé zahradničení mi přineslo spoustu radosti. Každý den ráno vstanu a jdu se podívat a své rostliny. Vážím si jich o to víc, protože jsem je vypěstovala sama. Můžu je každý den sledovat a jsem ráda za rozhodnutí vypěstovat je sama od semínka.

Trochu chápu i svoje babičky, zalitovala jsem, že naši pidi-mini zahrádku jsme věnovali sousedům a rostou tam stromy. Ale pokud to budu myslet vážně, myslím, že babička mi ráda kousek své zahrádky "půjčí". Takže možná skončím stejně - u menšího pole, strhaná a nadávající :D. Chápu i tu touhu rozdávat to, co jste vypěstovali. Naslibovala jsem sestře a kamarádovi, že jim určitě něco dám, až to vyroste. Snad o to budou stát:)