Slovo, které vystihuje můj život poslední měsíc. A nepoleví to.
Dnes jsem nastoupila do své první pořádné práce. Už nejsem včelka mája. Líbí se mi tam, ale zároveň mám strach, jak se s tím poperu. Není to těžké, jen do toho musím proniknout. Ale jsem ráda.
Akorát tam budu nejspíš trávit většinu dne. Ne, že bych tolik pracovala (i když je to taky dost pravděpodobný), ale jen cesta tam trvá hodinu. Můžu si číst:) Spánek je teď moje nejoblíbenější činnost.
A takhle to bude až do důchodu? :D
Cítím se sama. Čím dál víc mi chybí se k někomu přitulit a mít někoho, kdo čeká doma. Taky je mi smutno, protože nemůžu být tolik se psem...... a on není šťastný. To je nejhorší, že není šťastný. Spal se mnou celou noc v posteli a mně bylo poprvé za dlouhou dobu zase dobře. Kdykoliv jsem se vzbudila, ležel vedle. Co na tom, že mě kopal a utiskoval. Stačila mi jeho spící přítomnost. Tohle je mít někoho ráda.
Nemám zatím plán, jak udělat našeho psa šťastného, což je dost průšvih. Nejradši bych byla, kdyby si ho vzala sestra. Má ji rád a ona se o něj dobře postará. Chybí jí. Na druhou stranu chybí i mně. I když si mě nevšímá, tak je přítomen. Bez něho budu úplně sama. Udělám to, co bude nejlepší.
Je to těžká doba. Moc změn.
To je život.
Žádné komentáře:
Okomentovat