To je doba, co jsem nic nenapsala. Nepociťuji nějakou zvláštní touhu psát, ale mám hlavu jak balon. Nafouklou, někdy až těžkou. Často ulítávám do světa fantazií. Žádné zásadní změny neproběhly. Pořád chodím do práce, mám strach, že o ni přijdu. A nechce se mi o tom bavit :)
Osobní život taky nic nového. Jakto, že mám pocit, že se točím stále dokola a dokola? Dělám ty samé chyby. Někdo by tady byl, ale žádná budoucnost. Je tady už několik let a já odmítám se snažit na něho vykašlat. Proč? Protože je to pak akorát horší. Možná jsme mohli být několik let spolu šťastní a místo toho se akorát vzájemně trápíme.... a nebo taky ne.... Každopádně bych to zkusila, abych veděla. A když nic, tak nic.
To je asi hlavní téma mého života pro tuto chvíli. Viděli jsme se a já su z toho zase celá rozložená. Jak můžete deset minut zírat někomu do očí. To přece není jen tak....? Přála jsem si, aby to tak zůstalo napořád. Vím, že to tak nebude. Asi si vybírám špatné partnery....nebo spíš nepartnery. Nebo jsem špatná já... Nejde přece o sex...no dobře, o ten taky.... ale není to hlavní... Chybí mi někdo blízký a chybí mi prožívat opravdovou blízkost....položit si hlavu do klína a povídat si....nebo klidně naopak....
Nějak pochybuji o mezilidských vztazích...o tom všem....nevěřím tomu....přestávám věřit lidem... Lidi, kteří mě mají rádi mě přece neopustí...
Žádné komentáře:
Okomentovat